Web 2.0: Social bookmarking, RSS, AJAX...

Lukáš Paleček | 06.02.2007 | Web 2.0, Social bookmarking, Tagging, RSS, AJAX, Instant Messaging, Podcasting, Vodcasting, Wiki, Library 2.0


V následujícím textu se blíže podíváme na Web 2.0 a jednotlivé technologie, které pod tuto značku spadají a na závěr prozkoumáme možné využití těchto technologií v knihovnách a řekneme si jak by taková Library 2.0 měla vypadat. V našich končinách si Web 2.0 svoje místo na slunci teprve hledá (ovšem je to jen otázka času), zatímco v zahraničí, především na západ od našich hranic se z Web 2.0 stal téměř fenomén a v některých zemích (USA) dokonce mocný marketingový nástroj. Na Web 2.0 existují pouze dva názory - nic mezi tím – buďto jste zastáncem, či přímo propagátorem, nebo odpůrcem. Ale ať už máte na Web 2.0 jakýkoliv názor, rozhodně se mu nevyhnete, jak jsem psal výše z této značky se pomalu, ale jistě stává fenomén, což zapříčinilo i vznik značky (dokonce i stejnojmenného magazínu) Bussines 2.0 (případně Marketing 2.0), či značky Library 2.0. Nic proti značkování jednotlivých oblastí lidské činnosti a jejich povyšování na novou, vyšší úroveň, jen doufám, že se nedočkáme značek jako Life 2.0, World 2.0, nebo dokonce Death 2.0.

1. Co je to Web 2.0?

Zatímco u nás se vytvořily dva tábory, tábor příznivců a skupina odpůrců značky Web 2.0, ve světě se již dostali dokonce k pořádání konferencí Web 2.0. V roce 2005 - přesněji 5. – 7. října se v San Franciscu konala konference Web 2.0, na které se hovořilo o novém směřování webu a především o co nejefektivnějším využití nových, či stávajících technologií, jenž spadají pod tuto značku. Konference se účastnili tak významné společnosti jako Google, Yahoo, IT and T a další, což je samo o sobě zárukou, že zde již Web 2.0 je a minimálně dalších pár let s námi pobude (možná až do doby než vznikne Web 3.0).

O čem tedy Web 2.0 vlastně je? Web 2.0 není jen o technologiích jak by se mohlo na první pohled zdát, ale jeho podstata spočívá především v mnohem větším zaměření na uživatele, je to snaha o větší zapojení uživatelů (tedy každého z nás) do tvorby webu, jeho obsahu a dalo by se říct, že jde i o posun k větší názorové svobodě (tedy nebýt odkázáni na to, co nám naservírují oficiální média). Web 2.0 je především o lidech, jde o to nebýt pasivní, ba přímo závislí na obsahu, který nám někdo zpracuje a předhodí jakožto jedinou pravdu, či fakt. Zjednodušeně je tedy Web 2.0 o spolutvorbě webu a také o určité alternativě k obsahu jenž nám nabízí ti, jenž k tomu mají prostředky. K vysvětlení předchozí věty bych rád citoval Patrika Zandla (člověk který mimo jiné stojí za projektem Stream TV), který se k tomuto problému vyjádřil slovy: „Názor můžete sdělovat, ale nikdo vás neuslyší, protože nemáte k dispozici žádný nástroj, jímž oslovit lidi… …Pokud hodou šťastných náhod nevlastníte doménu seznam.cz, lze prakticky s jistotou soudit, že bude velmi málo navštěvovaný na to, abyste si mohli se svojí svobodou dopřát něco jiného, než její vyjádření.“ A to je právě jeden z hlavních přínosů Webu 2.0, dává vám nástroje, k vyjádření vašeho vlastního názoru a pokud bude dostatečně kvalitní, případně kontroverzní, můžete si být jistí, že díky technologiím jako je social bookmarking, blogging, tagging či díky projektům jako YouTube, Stream TV, nebo Google Video se váš názor dostane relativně snadno a rychle k ostatním.
Technologie Web 2.0 samozřejmě nejsou jen o spolutvorbě webu a sdílení informací, ale spadají sem i dalších oblastí, navíc ne všechny technologie spadající pod Web 2.0 musí být nutně přínosné. Proto se nyní podíváme blíže na některé z technologií, jenž pod Web 2.0 patří a osvětlíme si jejich význam a funkci.

2. Social bookmarking

Social bookmarking je dle mého názoru jedna z technologií, které nejvíce vystihují podstatu nového přístupu k webu, tedy toho co označujeme jako Web 2.0. V Social bookmarkingu jde především o vzájemné sdílení zajímavých odkazů (např. článků, videí atd.), na které uživatel Internetu narazí. Social bookmarking je možno zařadit pod pojem socioware, což je zjednodušeně řešeno aplikace určená k propojování lidí.
Jak social bookmarking funguje? Velice jednoduše, v podstatě jde o to že někdo z uživatelů Internetu (třeba právě vy) narazí na velmi zajímavý článek, či stránku a chtěl by se o něj podělit s ostatními lidmi na Intrnetu. K tomuto účelu slouží specializované servery, u nás například začínající linkuj.cz, či jagg.cz které vám umožní daný článek zalinkovat a tím jej nasdílet s ostatními uživateli. Zajímavé odkazy nemusíte jen linkovat, můžete tyto servery (social bookmarking) jen navštěvovat a sledovat co nového, podle ostatních lidí zajímavého se na Internetu objevilo. Případně si zajímavé odkazy na takovémto serveru můžete přímo zabookovat (přidat k oblíbeným) a tím získat vlastní knihovnu zajímavých odkazů, které nemusíte po čase pracně dohledávat. Zalinkování může probíhat buďto jednodušším způsobem, tedy odkaz na social bookmarking servery je umístěn přímo pod článkem, který si přejete zalinkovat (zde vše probíhá téměř automaticky), nebo o maličko pracnějším způsobem, kdy si na social bookmarking server najedete a poté ručně článek zalinkujete (server linkuj.cz i jagg.cz vám umožnuje linkování až po bezplatné registraci, která je velmi snadná a posléze vám nabídne i řadu výhod).


V zahraničí se Social bookmarking začíná docela rozmáhat a pravděpodobně bude stále populárnější, u nás je zatím bohužel v plenkách, ale na příkladech serverů linkuj.cz, jagg.cz je vidět, že i u nás mají takovéto projekty smysl a jistě i zajímavou budoucnost.
Některé zahraniční social bookmarking servery: del.icio.us, digg.com, vybrali.sme.sk/…

Rád bych se ještě vrátil k českému projektu linkuj.cz, který poslední dva měsíce pravidelně navštěvuji a bohužel jsem si všiml některých - snad jen porodních neduhů. linkuj.cz sice stále nabírá na síle a počtu uživatelů, nicméně si můžete všimnout, že se například každý den objevují odkazy na stále stejné servery, což by samo o sobě nebylo problémem, ale bohužel tyto linky jsou vkládány stále stejnými lidmi. Zjednodušeně to znamená, že si někdo např. Radek Hulán, či server Ihned.cz napíše článek a okamžitě si ho pravděpodobně sám zalinkuje (respektive je linkují uživatelé s výmluvnými nicky: vyhul: články Radka Hulána, hnedka: články serveru Ihned.cz). Tyto dva weby berte jako pouhý příklad, praxe je taková, že si vlastní články linkuje podstatná většina uživatelů. Ovšem většina tohoto protlačeného materiálu, zejména ze serveru Ihned.cz zůstává nepovšimnuta ostatními a nezískává body, takže tento neduh pravděpodobně brzy vymizí. Nicméně dalším problémem, kterého jsem si na lnkuj.cz všiml, jsou trendy módních vln. Toto vypadá asi tak, že se spustí česká verze Gogole AdSense a další dva měsíce se na linkuj.cz každý den objeví odkaz na článek o AdSense. Nejhorší na tom je, že některé ze článků obsahují pouhých pár vět ve smyslu: všichni o tom píší, tak já se musím přidat…, případně informace které jsme měli možnost číst již mnohokráte předtím (tedy to samé stále dokola). Nechápu proč tyto články ostatní stále linkují. Poslední věcí která mi na linkuj.cz vadí – ale toto je to spíše subjektivní – je skutečnost, že většina odkazů vede pouze na Weblogy, tedy pokračující trend, který byl vtipně glosován na serveru kompost.cz, vtip zněl takto: „Proč se všichni blogeři linkujou navzájem? Protože jsou blondýny.“ Tato skutečnost je někdy natolik absurdní, že dva blogeři napíší článek na stejné téma, posléze si jej osobně nalinkují a aby to nevypadalo až tak trapně, navzájem si nalinkují i konkurenční články, což mi připadá minimálně úsměvné.

3. Weblogy

Weblogy, tedy jakési internetové osobní deníky jsou jedním z hlavních nástrojů, jak se podílet na spolutvorbě webu a obohatit celý internet o nové zdroje a názory. Samozřejmě ne všechny weblogy jsou kvalitní, existuje spousta – řekl bych valná většina, které nestojí ani za návštěvu, nicméně jde o to že zde tato možnost je. Moderní blogovací systémy nabízejí prostor pro vyjádření názoru téměř komukoliv a to zejména pro své uživatelsky příjemné a jednoduché rozhraní. Důležitým prvkem blogovacích systému je především možnost komentování jednotlivých spotů a glos, kýmkoliv jenž má potřebu toto učinit a především ve spojení s technologií social bookmarking se z weblogů stává velmi důležitá a nedílná součást Web 2.0.

4. Tagging

Tagy slouží k označování internetového obsahu přímo uživateli a jsou tedy velmi důležitou složkou spoluvytváření obsahu Internetu. Tagy jsou jednoduchá slova, kterými mohou uživatelé popisovat různý webový obsah. Například server del.icio.us funguje mimo jiné jako úschovna odkazů, registrovaný uživatel má možnost ukládat si své oblíbené odkazy, kterým přiřadí různé tagy (slovní popis), přičemž tagů u jednoho odkazu může být více než jeden. Vše poté funguje velice jednoduše, odkazy které si uloží nejvíce uživatelů se pak posouvají v žebříčku popularity výše a jsou tak viditelnější, než ty méně populární.
V poslední době se začíná rozšiřovat tzv. Tag cloud, jenž je jeden z poměrně nových a velice užitečných navigačních prvků. Jde v podstatě o navigační prvek, který vytváří (ovlivňují) přímo uživatelé. Jde o seznam odkazů umístěných na jedné stránce, přičemž každý z nich může být zobrazen jinou velikostí fontu. Velikost fontu u jednotlivých odkazů může být ovlivněna například množstvím materiálů na které link odkazuje, nebo (což je ta zajímavější a oblíbenější varianta) přímo popularitou jednotlivých odkazů. Pod touto popularitou se rozumí například jak často (tedy kolik uživatelů) se na daný odkaz klikne, tedy jak je oblíbený. Čím je odkaz populárnější tím větším fontem se zobrazuje a naopak. Jak takový Tag cloud vypadá v praxi si můžete prohlédnout třeba na serveru torrentz.com, případně na již zmiňovaném del.icio.us.

5. Wiki

Pokud hovoříme o Wiki, pak mluvíme o webech, které svým uživatelům umožňují přidávat nějaký obsah - stejně jako u internetových diskusí, ale narozdíl od nich takovýchto obsah můžete vždy změnit, případně jej někdo může po vás opravit, či naopak vy můžete někým vložené informace doplnit, či upravit.
Za Wiki se považuje software, který umožňuje takovéto weby vytvářet (Wiki software) a nejen vytvářet, ale i měnit obsah webů za pomoci pouhého Internetového prohlížeče.
První systém Wiki zavedl v roce 1995 Howard G. "Ward" Cunningham, který vymyslel název i koncepci Wiki a vytvořil i první implementaci Wiki systému.
Ke konci 20. století se začínají objevovat myšlenky na vytvoření veřejných znalostních bází založených na systému Wiki, což nakonec vedlo ke spuštění Otevřené encyklopedie Wikipedia (leden 2001), kterou jistě všichni znají a je zářným příkladem, jak takový Wiki projekt funguje. Pokud vás tato problematika zajímá, pak doporučuji přečíst si vyčerpávající článek na téma Wiki, přímo na české Wikipedii

6. RSS

RSS je velice šikovný nástroj, který byl v minulosti jen nadstavbou kvalitních webů, ale dnes je již samozřejmostí, tedy službou která nesmí na žádném seriózním webu chybět. RSS (Really Simple Syndication) slouží ke snadnému stahování informací o novinkách a změnách na vašem oblíbeném webu ve formátu XML.
Dnes existuje několik RSS formátu např. RSS 0.91, RSS 1.0, RSS 2.0, které se liší především vývojovými týmy a typem metadat, které poskytují. Ovšem s rozlišením formátu si jako uživatel nemusíte dělat starosti, moderní RSS čtečky by si měly poradit se všemi z nich.
K použití (čtení, přijímání, interpretaci metadat) informací z RSS zdrojů vám poslouží buďto specializované programy, tzv. RSS čtečky, případně přímo nejnovější verze Internetových prohlížečů (u Internet Exploreru až od verze 7). RSS čtečka vám v podstatě šetří čas a v případě prehistorického internetového připojení i peníze. Díky RSS již nemusíte „obíhat“ vaše oblíbené servery, zdali na nich není nějaký nový článek, stačí mít zapnutou RSS čtečku (a samozřejmě být připojeni k Internetu), která vaše oblíbené servery „oběhne“ za vás a ihned upozorní na veškeré důležité změny, jenž na vašich oblíbených stránkách proběhly (pokud jsou součástí RSS feedu).


RSS čtečky lze stáhnout povětšinou zdarma například velmi kvalitní český RSS point, nebo si můžete vybrat dle libosti například na serveru Stahuj.cz. Pokud máte o tuto problematiku zájem, pak doporučuji prostudovat si podrobnější článek o RSS na serveru Interval.cz.
Dnes je k dispozici i jiný formát nazvaný Atom (Atom Publication Protocol) jenž je dalším rozšířením, či alternativou k RSS formátům. Je také založen na XML a v podstatě pro něj platí totéž co pro RSS. Atom je tedy hlavně alternativa k RSS, rozšiřuje možnosti RSS, a nabízí lepší standardizaci, více možností jak popsat kanál atd. Více o Atomu se dozvíte např. na Interval.cz, nebo na serveru Root.cz.

7. AJAX

AJAX tedy Asynchronous JavaScript and XML je mix několika technologií - standardní HTML, používá DOM model (Document Object Model), data se předávají pomocí formátů XML a XSLT asynchronně a celé je to zařízeno přes JavaScript. Hlavní výhodou a smyslem AJAXU je odstranění nutnosti znovunačtení celé webové stránky, ve chvíli kdy uživatel reaguje na některou z dynamických částí, třeba hlasování v anketě.
AJAX stránce umožňuje, aby kontaktovala server a dostala od něj libovolná data v XML, bez nutnosti jejího kompletního znovunačtení. Docela mě zarazil případ jednoho zahraničního webu, u kterého mělo použití favicony ve špatném formátu za následek obrovský a zcela zbytečný traffic (téměř 20GB měsíčně). Na tomto příkladu je jasně patrné, že zbytečné načítání celé stránky je velmi nepraktické.
V klasickém modelu se ve chvíli kdy chcete např. potvrdit váš hlas v anketě, musí celá stránka znovu načíst ze serveru, přestože kromě změny v anketě, zůstávají ostatní části stránky stejné. Zde přichází role AJAXU, který umí vámi odeslaný hlas předat serveru na pozadí, a to tak že serveru pošle jen ty části, ve kterých proběhla změna a poté dochází k aktualizaci (překreslení) jen těchto pozměněných částí. Z internetové stránky se tak pro uživatele stává mnohem příjemnější prostředí ne nepodobné klasickým desktop aplikacím.


Hlavní výhody AJAXu

• Rychlejší práce uživatele - nemusíte čekat na znovunačtení celé stránky.
• Příjemnější uživatelské rozhraní - okamžitá odezva (např. seznam našeptávač).
• Snížení zátěže webových serverů - snížení množství přenášených dat mezi serverem a klientským počítačem.

Hlavní nevýhody AJAXu

• Problémy s tlačítkem zpět - AJAX znemožňuje správnou funkci tlačítka zpět v prohlížeči, protože zpět funguje pouze u statických stránek. Tlačítko zpět vám AJAX buďto vůbec nedovolí použít, nebo v horším případě dovolí, ale ztratíte všechna data a tedy i vaši práci (např. vyplněný formulář, s již odeslanými částmi).
• Stále stejná URL - pokud se změní obsah stránky pomocí AJAXu, URL v panelu adresa zůstává stále stejná, což znemožňuje poslat odkaz na aktuální stránku, či aktuální stránku uložit do oblíbených záložek.
• Síťová latence - uživatel mnohdy nemusí vědět, že AJAX zrovna posílá data serveru, takže může být nemile překvapen na první pohled náhodným zpomalením odezvy serveru.

Přestože je tato technologie relativně mladá, tak se již dnes začíná docela slušně rozmáhat, ovšem na ukázku AJAXu v jeho plné síle si budeme muset ještě chvíli počkat. Mezi nejznámější české weby používající AJAX patří například Seznam.cz, který jej využívá u svého Seznam našeptávače. U zahraničních webů jej již v hojné míře využívá např. Google.com (Google mail, Google maps, Google suggest (inspirace Seznam našeptávače)).


Ještě bych rád zmínil Seznam našeptávač, který před nedávnou dobou přestal zobrazovat údaje o počtu kliknutí u jednotlivých hesel. Důvodem je zneužívání těchto údajů při SEO optimalizaci (sám jsem si takto vytipoval několik frází například vtipná videa, která mi zvedla návštěvnost webu zhruba o 100-200 lidí / den) a také ovlivňování uživatelů při vyhledávání, nicméně tato nemilá vlastnost našeptávači dle mého názoru zůstane i po vypnutí statistik o počtu kliknutí. Je docela možné, že se v budoucnu dočkáme úplného zrušení našeptávače, což by myslím byla škoda, ale myslím že tak daleko Seznam nezajde. Pokud vám tato informace chybí (přijde mi jako docela praktická pomůcka pro SEO) a používáte prohlížeč jenž vám umožňuje definovat si u každé webové stránky vlastní styly (například Firefox), doporučuji článek na serveru webdesigners.cz, který přináší velmi jednoduché řešení.

8. Nová forma šíření informací

Z příchodem vysokorychlostního Internetu se začínají objevovat dlouho očekávané služby, kterými jsou především Internetové televize, či servery určené ke sdílení videa a také servery, či weblogy nabízející nejen pouhý text, ale i zvukové záznamy svých článků, nebo přímo celé pořady, tento nový fenomén se nazývá Podcasting. Mezi nejznámější projekty využívající sdílení digitálního videa patří YouTube, Gogole Video, či ambiciózní český projekt Stream TV.

8.1 Podcasting

Podcasting je nová metoda šíření informací, kterou v roce 2004 vymyslel Adam Curry. Někdo říká, že podcasting do jisté míry konkuruje rádiu, ale situace je dnes taková, že rádia naopak rozšiřují své pole působnosti a nabízí podcasting vlastních pořadů, či vysílání. Pro tento způsob šíření zvukových záznamů se používá slovo podcast, či český volný překlad audio RSS (s označením audio RSS se pravděpodobně setkáte jen výjimečně). Jedná se o zvukové záznamy, které jejich autor umístí na Internet, většinou v podobě zvukového souboru ve formátu mp3, ale samozřejmě lze použít i jiný formát. Tyto zvukové soubory jsou na autorově webu umístěny buďto formou obyčejného odkazu na soubor ke stažení, nebo v té lepší variantě je zahrnut v RSS feedu.
Podcasting je tedy v podstatě způsob, jak si automaticky stahovat internetové rozhlasové pořady (ale nejen rozhlasové) do přenosného kapesního přehrávače jako je iPod, nebo rovnou na svůj počítač. Hlavní přínos je v tom, že nemusíte kontrolovat kdy vyjde, či se bude vysílat váš oblíbený pořad, on na sebe sám upozorní a můžete si jej poslechnout i zpětně, což je jedna z hlavních výhod podcastingu.
Funguje to tak, že jakmile vyjde nový díl stáhne vám jej specializovaný program (například zdarma nabízený program Juice) přímo do počítače a vy si jej můžete kdykoliv zpětně přehrát, případně si pořad můžete z webu kdykoliv stáhnout i manuálně. Z toho pramení i další velká výhoda podcastingu, kterým je snadnost jakou se může takovýto obsah šířit. Stačí pouze nahrát digitální zvukový soubor, umístit jej na Internet a nabídnout ke stažení.
Zmínil jsem kapesní přehrávač iPod od firmy Apple, odtud také název podcasting, který vznikl spojením slov iPod a broadcasting (vysílání). Podcast může být nejen pořad, ale i příspěvek, který např. autor Blogu namluvil, převedl do digitálního zvukového formátu a umístil na svůj Blog, čímž nabízí svým návštěvníkům možnost „bližšího“ kontaktu s jejich oblíbeným autorem. Pokud je váš oblíbený web pouze v textové podobě, můžete využít hlasové čtečky jako je například Doppler, či iPodder (v budoucnu vám k tomu bude stačit Internetový prohlížeč), který vám text “živě” předčítá, či převede do zvukové podoby.

V zahraničí je podcasting rozšířenější než u nás, ale i na českém Internetu se začíná objevovat stále více projektů, či rádií které nabízí podcast svého vysílání (například časopis Respekt, herní server Hrej.cz, rádio Frekvence 1, Expresradio - exprespodcasting, Podcast blog).


Využití podcastingu

• Poslech vaší oblíbené rádiové stanice - některá česká rádia již nabízí možnost stahování vybraných pořadů ve formě podcastů, takže si můžete rozhodnout kdy a kde budete svůj oblíbený pořad poslouchat.
• Možnost využití ve výuce - podcastingu se věnují učitelé, lektoři, školy a vzdělávací instituce, takže je možné se vzdělávat formální i neformální formou v angličtině, lékařství apod. Například podcasty The Word Nerds a The Bob and Rob Show mohou sloužit jako pomoc při studiu angličtiny.
• Blogy existující pouze ve zvukové podobě - nic nemusíte číst, stačí poslouchat.
• Doplněk ke klasickým textovým webům - například Hrej.cz nabízí každý týden nový díl svého herního pořadu ve formě podcastu. Pořad probíhá formou debaty, většinou autorů časopisu Level, nebo herního serveru Hrej.cz, někdy se debaty ůčastní i exkluzivní hosté jako František Fuka, nebo Dan Vávra (designér úspěšné hry Mafia, brněnského studia Illusion softworks).

8.2 Video podcast

O vidcastingu platí dá se říct téměř to samé co o podcastingu, jen se samozřejmě nepoužívá zvukový, ale video formát a nejedná se o obdobu rádií, ale spíše TV.
Můžete se setkat s dvěma názvy a to vodcast (video on demand VOD) a vidcast. Jedná se o video v digitální podobě, které může být opět distribuováno přes RSS feed, lze jej sledovat přímo na webu (ve formě streamingu), nebo si jej můžete stáhnout na svůj počítač. Nápad na Video podcast vzešel z podcastingu a je jeho dalším rozšířením, které logicky muselo přijít.
Četl jsem zajímavý názor, který se týká srovnání streamingové formy sledování vodcastu a přímého stažení video souboru na své PC. Streamingová forma má výhodu, že nemusíte stáhnout celé video (pustíte si začátek, nenadchl vás, streaming ukončíte), ovšem pokud chcete daný vodcast zhlédnout vícekrát, pak se jistě vyplatí jeho kompletní stažení na váš počítač.Příklad českého vodcastingového projektu: Digit.cz.

9. Instant messaging

Instant messaging je internetová služba, která vám pomocí specializovaných programů umožňuje komunikaci téměř v reálném čase s jinými lidmi na síti. Komunikační programy prošly dlouholetým vývojem a kromě jednoduché textové komunikace, nabízí další řadu doprovodných funkcí. Pomocí Instant messaging komunikátorů můžete nejen posílat textové zprávy prostřednictvím klávesnice, ale i soubory různých typů (text, zvuk, video), též můžete komunikovat hlasově prostřednictvím mikrofonu, či audiovizuálně pomocí webkamery (vyžaduje lepší připojení k internetu - což v době 10Mbitového připojení za 2000Kč měsíčně již není problém), můžete si tvořit seznamy svých známých - díky kterým poznáte kdo z nich je právě online (zprávy poslané offline uživatelům dorazí zpětně, ve chvíli kdy se připojí), lidi ve vašem seznamu si můžete řadit do skupin a přes některé komunikátory dokonce můžete s kamarády hrát i jednoduché multiplayerové hry.

9.1 Komunikátor ICQ

Jedním z nejznámějších a také jeden z prvních Instant messaging programů dostupných veřejnosti bylo ICQ izraelské firmy Mirabilis. ICQ je protokol pro Instant messaging a zároveň komunikační software. ICQ bylo představeno již v roce 1996. Velice rychle se stal více než důstojnou konkurencí komerčního Instant messaging komunikátoru amerického poskytovatele internetu AOL Instant Messenger. AOL na tuto situaci zareagoval pro něj nejlépe jak mohl, tedy odkoupením společnosti Mirabilis. Tento obchod proběhl v roce 1998, přičemž AOL za Mirablis utratil bezmála 300 milionů dolarů. Anglická výslovnost písmen ICQ evokuje frázi "I seek you", tedy hledám tě, což je pro tento program docela výstižné. Každý uživatel ICQ dostane své unikátní číslo tzv. UIN (Universal Internet Number nebo Unified Identification Number), číslo se skládá z devíti číslic a jeho prostřednictvím se každý uživatel může odlišit od ostatních, lze jej tedy snadno dohledat, odlišit od ostatních atd.


V dnešní době si můžete díky „boji“ českých internetových portálů stáhnout dokonce českou verzi komunikátoru ICQ na serveru Atlas.cz. „Boj portálů“: velké investice do reklamy a nákup různých serverů (Idos.cz) a podpůrných systémů, kvůli zvýšení návštěvnosti a zaujmutí pozice dvojky za portálem Seznam.cz. Bohužel pro Centrum.cz a Atlas.cz se astronomické investice na návštěvnosti téměř neprojevily.

9.2 Komunikátor Miranda

Miranda je Instant messangerem, který má na rozdíl od ICQ velkou výhodu, a to že podporuje celou řadu protokolů např. ICQ, IRC, AIM, MSN, Skype, Jabber, Yahoo! Messenger, Gadu-Gadu, Tlen, Netsend a mnoho dalších. Díky podpoře více protokolů, můžete prostřednictvím Mirandy komunikovat i s uživateli ICQ, MSN atd. Miranda je open source a zároveň free software. Tedy je zdarma a jsou k ní k dispozici zdrojové kódy, takže pokud chcete, můžete si Mirandu upravit jak se vám zlíbí, nebo si pouze stahovat plug-iny vytvořené fanoušky. Miranda je velice přehledná jednoduchá na používání a instalaci, nezobrazuje reklamní okna a bannery a jak bylo uvedeno výše umožňuje vám komunikovat i s klienty jiných Instant Messangerů. Kromě multiprotokolovosti Miranda nabízí i další nezanedbatelné výhody, kterou je možnost stahovat si a instalovat různá rozšíření prostřednictvím volně dostupných plug-inů a také si tento Instant Messanger můžete obohatit o český lokalizační balík. Všechny plug-iny jsou sousřeďovány na jedno místo, a to na oficiální webu miranda-im.com, kde lze najít v menu seznam všech plug-inů, které jsou na webu ke stažení.

9.3 Ostatní IM komunikátory

Mezi další Instanty Messangery patří například MSN Messenger od společnosti Microsoft. Komunikační nástroj z dílny Microsoftu, který původně vznikl jako odpověď firmy Microsoft na AOL Instant Messenger. Program disponuje všemi funkcemi, na které je uživatel těchto programů zvyklý. MSN Messenger umožňuje například posílání souborů, IP telefonii, použití emotikon atd. Kromě toho se dokáže integrovat do poštovního klienta Outlook Express. Dalšími Instant Messangery jsou například AOL Instant Messenger, Excite, Ubique, či bezpečnější program Lotus Sametime od firmy IBM, multiprotokoloví klienti jako Gaim, nebo Trillian a další.


Výhody Instant messagingu

• Zrychlení komunikace – Instant Messaging je svým způsobem nahrazením emailové komunikace, ale na rozdíl od ní vám nabízí komunikaci v téměř reálném čase.
• Komunikace s více lidmi – máte možnost velice snadné komunikace s více lidmi v jednom čase.
• Je to zdarma – většinu klientů pro Instant Messaging si můžete stáhnout a používat zcela zdarma.
• Kdo je online? - Na rozdíl od emailové, či telefonní komunikace vždy víte, zda je člověk na druhé straně právě k dispozici ke komunikaci.
• Nemusíte odpovídat ihned – když je vám doručena zpráva ve chvíli, kdy nemáte čas na odpověď, tak na rozdíl od telefonní komunikace, můžete tuto činnost odložit.

Nevýhody Instant messagingu

• Různé protokoly – jednotlivé komunikátory používají vlastní protokoly pro komunikaci, proto není možná jejich vzájemná kompatibilita. Tento problém ovšem řeší Instant messangery jako Miranda, Trilian, nebo Odigo, které tuto kompatibilitu, alespoň částečně umožňují.
• Reklama – zde je to diskutabilní, mě osobně reklamy nevadí a považuji je za adekvátní vzhledem, k tomu že např. ICQ je zdarma, ovšem pro některé uživatele to může být problém. Ale i tento „problém“ lze velice snadno vyřešit, návod můžete najít například na serveru Vseoicq.cz.
• Bezpečnost – Instant messangery se s nadsázkou dají označit za otevřené dveře do vašeho počítače, ale to už je internetové připojení samo o sobě. Nejbezpečnější počítač je takový, který nemá připojení k Internetu a neobsahuje mechaniky pro přenos dat :) Samozřejmě lze váš počítač velice účinně bránit pomocí firewallu atd., ale to je téma pro zcela jiný článek.

V poslední době se Instant messaging stává oblíbeným nástrojem dokonce i u komunikace mezi firmami, či komunikace mezi firmou a zákazníkem a v dalších oblastech.
Instant messaging je skutečně kromě komunikace mezi přáteli ideální i při spolupráci mezi firmami, mezi zákazníkem a firmou, nebo pokud někdo potřebuje poradit s čímkoliv na svém počítači, od jednoduché uživatelské správy svého OS, až po radu s programováním je ICQ ideálním nástrojem (můžete poslat názorný příklad zdrojového kódu, což např. prostřednictvím telefonu dost dobře nejde).
Instant messangery jsou dnes na vrcholu a v budoucnu z něj jistě neustoupí, spíše se bude více využívat audiovizuální a hlasové komunikace skrze tyto komunikátory, vylepší se podpora jednoduchých multiplayerových her přes IM, pravděpodobně se i rozšíří podpora více protokolů i do Instant messangerů jako ICQ, které toto zatím bohužel nepodporují, čímž se okrádají o potenciální uživatele a dost možná se dočkáme cílených reklamních kampaní (podle údajů, které do IM zadáte) prostřednictvím některých komunikátorů.

10. Další dopady Web 2.0

Mezi technologie Web 2.0 patří celá řada dalších internetových služeb a technologií, ale především pod něj spadá i nový přístup k webdesignu, či k internetovému marketingu.
Pokud mluvíme o webdesignu, jenž má odpovídat značce Web 2.0, pak lze mluvit o jednoduchém, ovšem výrazném layoutu stránek, o snadné navigaci, vycentrování webové stránky, použití maximálně třísloupcového designu a výrazných barev, také je nutné dostatečně odlišit jednotlivé části webové prezentace, použit výrazné nadpisy a okraje stránky (nejlépe zakulacené) atd.. Ale hlavní podstata nového přístupu k webdesignu spočívá především ve větším zaměření na obsah a možnosti uživatelů danou webovou prezentaci spoluvytvářet. Podrobně je nový přístup k webdesignu popsán na webu webdesignfromscratch.com.
Servery jako YouTube, či Google Video se přímo vybízí k marketingovému využití. Starý známý virální marketing, jenž doposud fungoval především v přeposílání reklamních emailů, které obsahovaly nějaký vtip, či jiné lákadlo, díky kterému si uživatelé dobrovolně posílali cizí reklamu navzájem (úsměvný je fakt, že takto nejvíce činili jedinci, kteří se přímo chlubí svým odporem k reklamě, a nejradši by ji zrušili). S příchodem serverů založených na sdílení videa, se virální marketing dostává na zcela novou úroveň. Jako zářný příklad z poslední doby musím uvést reklamu firmy Vodafone s Petrem Čtvrtníčkem, kterážto ve své původní podobě i ve formě parodií doslova zahltila český Internet. Ze zahraničních případů mě napadá například video, jenž velmi vtipně komentuje skutečnost, že Windows Vista opravdu nekopírují Mac OS X (video je k nalezení např. na serveru YouTube).
Další způsob jak marketingově využít Web 2.0 je založení zdánlivého fanouškovského weblogu nějakého výrobku, slovo zdánlivého uvádím z důvodu, že některé z těchto weblogů jsou financovány přímo výrobcem daného produktu. V nedávné době dokonce vznikl skandál, když se na tuto praktiku - v tomto případě se jednalo o firmu Sony - přišlo a firma byla nucena weblog zrušit (weblog údajného fandy Playstationu 3 byl totiž tvořen zaměstnanci firmy Sony, ve spolupráci s reklamní agenturou).

11. Library 2.0

Termíny Web 2.0 a Library 2.0 spolu velmi úzce souvisí, Library 2.0 je totiž dle mnohých názorů mimo jiné spojením klasické knihovny a technologií Web 2.0, tedy jejich přímé využití v knihovnách. Někteří dokonce uvádí vzorec Web 2.0 + Bussines 2.0 + knihovna = Library 2.0. Na úvod - pro lepší porozumění termínu Library 2.0 uvedu několik bodů, jenž jsou pro koncept Library 2.0 charakteristické. Možná nejdůležitějším prvkem Library 2.0 je zapojení uživatele do vytváření a implementace služeb knihovny, k čemuž dle mého mohou nejlépe posloužit právě technologie Web 2.0. Další důležitá vlastnost zní: Library 2.0 není uzavřený koncept. Což v podstatě znamená, že je pro knihovnu nutné neustále reagovat na potřeby uživatelů, vylepšovat stávající systémy a služby a zároveň by uživatelé knihovny měli mít možnost modifikovat, či obohacovat služby které knihovna nabízí. Library 2.0 je tedy především knihovna, která se neustále vyvíjí a mění společně s potřebami svých uživatelů.
Hlavní podstatou Library 2.0 je tedy vytvořit takové knihovny, které by byly adekvátní potřebám svých uživatelů a dokázaly by se jim nejen jednorázově přizpůsobit, ale hlavně aby byly schopny neustále reagovat na změny jejich potřeb a přání. Další hlavní složkou Library 2.0, kterou jsem zmínil výše, je využití technologií Web 2.0 přímo v knihovnách a službách jenž nabízí. Takové OPAC katalogy jsou výbornou věcí, ovšem v kombinaci s RSS kanály, uživatelskou možností hodnotit, či přidávat své názory na jednotlivé tituly a dalšími prvky Web 2.0 by jistě byly OPAC katalogy ještě mnohem přínosnější.
Někteří lidé říkají, že Library 2.0 je pouhá teorie, která udává směr jak by knihovny měly vypadat v budoucnu, případně jsou i tací jenž tvrdí že je to celé nesmysl a v praxi se nikdy nic takového jako Library 2.0 neuskuteční. Ovšem existuje i skupina těch kteří naopak zastávají názor že zde posun k Library 2.0 již aktuálně existuje a hlavně že je to ten správný směr kterým se knihovny mají vydat, pokud chtějí obstát v konkurenci s takovými médii jako je Internet (tím samozřejmě nebylo myšleno, že by knihovny měly Internetu konkurovat, či naopak). Nejproblematičtější věcí okolo Library 2.0 se mi zdá skutečnost, že vlastně neexistuje přesná definice a vymezení co vše má Library 2.0 zahrnovat a splňovat. Jednu z nejzajímavějších definic, či názoru na Library 2.0 jsem si přečetl na blogu LibrarianInBlack.net, jehož autorka Sarah Houghton si o Library 2.0 myslí následující: „Library 2.0 simply means making your library's space (virtual and physical) more interactive, collaborative, and driven by community needs. Examples of where to start include blogs, gaming nights for teens, and collaborative photo sites. The basic drive is to get people back into the library by making the library relevant to what they want and need in their daily lives...to make the library a destination and not an afterthought.“

Podle mého názoru, pokud by měla existovat přesná a jediná správná definice Library 2.0, tato by jistě byla téměř ideální. Nicméně chci upozornit ještě na jeden problém kolem Library 2.0, kterého jsem si také všiml. Názory na tento nový přístup si můžeme přečíst – doufám že jen prozatím – pouze na zahraničních blozích a na českém internetu musí člověk opravdu hodně pátrat, aby narazil alespoň na kratičkou zmínku o Library 2.0. Nicméně si myslím, že je to pouze dočasný problém, který se postupně sám vyřeší, ovšem jen v případě že myšlenka Library 2.0 uspěje. Podobné to totiž bylo i se značkou Web 2.0, o které se na českém internetu začalo hovořit teprve poté, kdy se ve světe začala významněji prosazovat.
Ale abych se vrátil k výše zmíněné definici Library 2.0, jak jsem již vyjádřil, definice je to výborná, ovšem naskýtá se otázka jak moc jsou tyto myšlenky nové. Tím nemyslím, že by autorka tuto definici někde ukradla, ale to že těmito principy se mají knihovny řídit již dávno, jak poznamenal Steven M. Cohen na svém blogu librarystuff.net, když tuto skutečnost vyjádřil slovy: „How is any of this stuff new? Haven't the goals of libraries for the past umpteenth years been to be driven by the community? Isn't that the basic premise of what a public library is?“

Rád bych teď přidal svůj pohled na to které technologie Web 2.0 můžeme začlenit do knihoven a tím knihovnu více přiblížit uživateli a zároveň uživatele zapojit do knihovního systému. Kromě weblogů zabývajících se knihovnami a knihovnictvím obecně a různých systémů Wiki, vidím hlavní přínos v technologiích jako RSS, social networking, tagging a podobných, jenž by se daly relativně snadno začlenit do již existujících OPAC katalogů. Jak jsem již zmínil na začátku této kapitoly, možnost odběru novinek skrze RSS kanály, by byla více než příjemná. Nemusí se jednat jen o upozornění na nové tituly, ale jistě mohou být vytvořeny i mnohé další RSS kanály. Další důležitou vlastnost vidím v možnosti hodnotit jednotlivé tituly, jenž jsou v knihovně k dispozici, jakožto i možnost online reakcí na služby které knihovna nabízí. Určitě by také neměly chybět diskuse, či možnost přidat vlastní názor, nebo dokonce recenzi k jednotlivým titulům, či knihovním službám. Nicméně důležitý posun k Library 2.0 bych viděl také ve vyřešení autorského zákona a tím umožnění digitalizace stávajících titulů v mnohem větší míře než doposud, toto by dle mého názoru znamenalo velký posun směrem k moderním knihovnám a především mnohem větší možnosti pro propojení technologií Web 2.0 a knihoven. Záměrně jsem zde nezmiňoval elektronizaci knihoven (bez které si moderní knihovnu nedokáži představit), protože tu považuji za samozřejmou a snad již ve všech větších knihovnách minimálně započatou.

Závěr

Jsem zvědavý na budoucnost, zda se značky jako Web 2.0, Library 2.0, Bussines 2.0, či nějaké další uchytí a stanou se součástí našeho všedního života a slovní zásoby. Nicméně i pokud se tyto značky používat nebudou a postupně se na ně zapomene, stále zde budou technologie a principy, jenž pod tyto značky spadají, takže bez ohledu zda budeme moderní web, či knihovny nazývat něco 2.0, nebo zůstaneme u klasických názvů, tak si můžeme být jisti, že revoluce v těchto odvětvích jistě bude pokračovat. Již dnes si nedokáži představit Internet bez weblogů, social bookmarkingu, podcastingu, internetových televizí, instant messagingu… a myslím že nejsem sám, proto se v budoucnu můžeme těšit na další zdokonalování těchto technologií a jistě i na příchod mnoha nových, z nichž některé jistě posunou nejen Internet blíže k dokonalosti.

Použité zdroje:

1. ZANDL, Patrik. Bez Web 2.0 pochcípá český internet na zatuchlost. Marigold.cz [online]. 2006-09-08 [cit 2007-01-17]. Dostupný z WWW: http://www.marigold.cz/item/bez-web-2-0-pochcipa-cesky-internet-na-zatuchlost

2. FUKA, František. Super vtip o blondýnách – to si musíte přečíst!!!. Kompost [online]. 2006-01-17 [cit. 2007-01-17]. Dostupný z WWW: http://blog.kompost.cz/

3. HOUGHTON, Satan. Library 2.0 Discussion: Michael Squared. LibrarianInBlack [online]. 2005-12-19 [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: http://librarianinblack.typepad.com/librarianinblack/2005/12/index.html

4. COHEN, Steven M. Library 2.0 - Questions and Commentary. Library Stuff [online]. 2006-01-02 [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: http://www.librarystuff.net/2006/01/library-20-questions-and-commentary.html

5. Web 2.0 how-to design guide. Web design from Scratch [online]. 2006-12-20 [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://www.webdesignfromscratch.com/web-2.0-design-style-guide.cfm

6. BEDNÁŘ, Vojtěch. Po webu je tu Web 2. Lupa – server o českém internetu [online]. 2005-10-25 [cit. 2007-01-17]. Dostupný z WWW: http://www.lupa.cz/clanky/po-webu-je-tu-web-2/

7. PROKOP, Marek. Znáte tag clouds? Sova v síti [online]. 2005-08-17 [cit. 2007-01-18]. Dostupný z WWW: http://www.sovavsiti.cz/weblog/35/tag-clouds

8. BUREŠ, Jiří. RSS? RSS!. Interval.cz – webdesign a e-komerce denně [online]. 2003-03-04 [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://interval.cz/clanky/rss-rss/

9. HODLOBOĎ, Tomáš. Co je to RSS?. Orisek.net [online]. 2004-03-04 [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://www.orisek.net/clanky/co-je-to-rss/

10. BUREŠ, Jiří. Atom 1.0. Interval.cz – webdesign a e-komerce denně [online]. 2006-04-24 [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://interval.cz/clanky/atom-1-0/

11. VRÁNA, Jakub. AJAX. Root.cz [online]. 2005-10-03 [cit 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://www.root.cz/clanky/ajax/

12. SNÍŽEK, Martin. AJAX – kde jsou hranice? snizekweb.cz [online]. 2005-09-13 [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://www.snizekweb.cz/clanky/ajax-kde-jsou-hranice/

13. Redakce Respekt. Co je to podcasting? Časopis Respekt [online]. 2006-08-21 [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://www.respekt.cz/extra/Podcast/Co-je-to-podcasting.html

14. BLYBERG, John. 11 reasons why Library 2.0 exists and matters. blyberg.net [online]. 2006-09-01 [cit. 2007-01-20]. Dostupný z WWW: http://www.blyberg.net/2006/01/09/11-reasons-why-library-20-exists-and-matters/

15. Wiki. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-18]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Wiki

16. RSS. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rss

17. AJAX. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/AJAX

18. ICQ. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/ICQ

19. Miranda IM. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Miranda_IM

20. Instant messaging. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Instant_messaging

21. Podcasting. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Podcasting

22. Video podcast. Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Vodcasting

23. Library 2.0. Wikipedia, the free encyklopedia [online]. [cit. 2007-01-19]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Library_2.0